Knihovna roku je oceněním knihoven snažícím se o neustálý rozvoj knihovnictví ve svých obcích. Smyslem ocenění je vyjádření veřejného uznání knihovnám, jejich pracovníkům i obcím za úsilí o rozvoj knihovnických služeb a čtenářství. Tato cena je udělována Ministerstvem kultury ČR již od roku 2000, a ani letos tomu nebylo jinak. K našemu velkému potěšení dostala titul Knihovna roku 2022 v kategorii základní knihovna – určené institucím v malých obcích za jejich iniciativu a nápaditost při řízení a organizování projektů pro místní občany – Místní veřejná knihovna v Praze-Dolních Chabrech, tedy jedna z pražských regionálních knihoven.
Místní knihovna v Dolních Chabrech má více jak stoletou tradici, ovšem od té původní, ve své podstatě amatérské, iniciativy se nynější komunitní knihovna sídlící v kulturním centru Chaberský dvůr jistě dosti liší. Poslání je ale stejné – fungovat jako místo osvěty a setkávání pro místní občany. Aktivně se podílí na životě v místní části a připravuje akce pro různé cílové skupiny, převážně pro děti a jejich rodiče, ale také například pro seniory. Spolupracuje s místními školami a spolky, zapojuje se do charitativních akcí a pořádá celoroční akce. Ostatně při pohledu na jejich plán akcí je jasné, že si vybere opravdu každý.
O předání ceny jsme samozřejmě informovali hned po vyhlášení, tedy v říjnu. Teď jsme si ale virtuálně “sedli” a popovídali s dolnochaberskou knihovnicí, paní Alenou Wachtlovou.
Pokud jsem to zjistila správně, jste knihovnicí Místní veřejné knihovny v Dolních Chabrech již 4 roky. Jak jste se k tomu dostala? Co vás přivedlo ke knihovnictví?
V knihovnictví jsem letos teprve pátým rokem. Před prací v knihovně jsem ale celý život pracovala mezi lidmi a knížky byly vždy mým koníčkem. Táta byl tiskař a děda sazeč v tiskárně, prostě jsem mezi písmenky a knížkami vyrůstala. Jednoho dne jsem se rozhodla změnit povolání a směr byl jasný, přihlásila jsem se na roční rekvalifikační kurz, tehdy pořádaný Národní technickou knihovnou. A když se následně po jeho dokončení objevilo výběrové řízení na místo knihovnice v Dolních Chabrech, obratem jsem se přihlásila. Zatím jsem rozhodnutí změnit povolání ve středním věku ani jednou nelitovala.
Kdybyste měla popsat vaši knihovnu, co by bylo to hlavní? Je na ní pro vás něco speciálního? A víte třeba, jak vás vnímají místní?
Myslím, že naše knihovna je místo otevřené všemu možnému. Kromě našich akcí, které jsou v knihovnách běžné, jsme také zázemím pro pravidelná setkávání místních seniorek na tzv. Kavárničkách. Seniorky a senioři si rádi přijdou posedět a popovídat u zákusku a kávy. Samozřejmě je většina z nich mezi registrovanými čtenáři, takže spojí svou návštěvu i s výměnou čtiva. V knihovně máme také piano, slouží k večerním zkouškám místního pěveckého sboru. Naše druhé, podkrovní patro je galerií. Každý měsíc zde pořádáme novou výstavu a umožňujeme vystavovat díla především místním občanům. Rezervace termínů probíhá neustále a nyní jsme již musely s kolegyní založit formulář na rok 2027 😊! Také jsme se zaměřili v posledních dvou letech na charitu. Jsme pravidelným sbírkovým místem pro Ligu proti rakovině nebo ke Dni válečných veteránů. Sbírkovou kasičku u nás v knihovně umístila i Nadace Jedličkova ústavu. Abychom zvýšili výtěžek, rozhodli jsme se letos v listopadu poprvé uspořádat charitativní bazar bižuterie a zájem místních jak věnovat přebytečnou bižuterii, tak i nějakou za symbolické částky koupit, byl obrovský. Myslím, že místní mají svou knihovnu prostě rádi a máme jejich důvěru, kterou budujeme krok za krokem. Mám z toho nesmírnou radost a přijímám to s velkou pokorou.
Práce knihovníka, zvláště v menší komunitní knihovně, bývá velice rozmanitá. Co vás na ní baví nejvíce?
Zatím mě baví úplně všechno. Baví mě hledat inspiraci v dalších knihovnách, zkoušet stále něco nového. Vymýšlet pro děti nejrůznější soutěže a hry. Zjistila jsem totiž, že děti jsou velice soutěživé, a tak ve chvíli, kdy jedna soutěž končí, už vyzvídají, kdy bude další a v čem bude spočívat. Je příjemné tohle slyšet a hned mě to nutí něco nového vymyslet. Moc se nám osvědčily například měsíční venkovní hry. Nachystala jsem první v r. 2021 na jaře, po covidu a nekonečné on-line výuce. Chtěla jsem dát dětem impuls vyjít zase ven a ještě si zasoutěžit. Tehdy to byla hra na téma skauting a na podzim další na téma foglarovek. Letos se uskutečnily dvě další, detektivní, a kolo od kola se účastní více dětí.
Jaké to je, pracovat v knihovně roku? Je v tom nějaký extra náboj radosti nebo se nic nezměnilo?
Změnilo se jen to, že nám přibývá čtenářů a návštěvníků. Ale u nás jsme si poslední roky na nezájem nebo odliv nemohli stěžovat, spíše naopak. A to zřejmě zaujalo i metodické oddělení, které nás i díky tomu nominovalo. Po vítězství je nárůst ještě znatelnější. A když se objeví únava, vzpomínka na ceremoniál v prostorách Klementina mě opět nabije pozitivní energií a pomůže chvilkovou vyčerpanost překonat. Ano, radost byla obrovská a přetrvává i nadále. Přála bych ji zažít všem srdcařům knihovníkům, protože by si ocenění zasloužilo mnoho z nich.
Ze stránek vaší knihovny je zřejmé, že vaše knihovna dělá spoustu aktivit – jen letmý pohled odhalil již zmiňované venkovní hry nebo workshopy, výtvarné a vědomostní soutěže či vánoční jarmark. Kde hledáte inspiraci při vymýšlení všech vašich aktivit? Ptáte se návštěvníků nebo se poohlížíte, co dělají jiné knihovny?
Určitě se inspiruji, kde se dá. Ve FB skupině Knihovny knihovnám, na setkání s knihovníky regionu, v časopise Čtenář, na internetu, dokonce na dovolené mě letáček třeboňské knihovny inspiroval k výše zmíněnému bazaru bižuterie. Vždy se snažím o aktivitě přemýšlet, na koho ji cílím a jak ji udělat co nejatraktivnější. Třeba pomocí ušitých kostýmů nebo výrobou nejrůznějších rekvizit. A také se snažíme nabídnout v soutěžích pěkné odměny, které se dají získat i díky ochotným místním občanům. Chaberská veřejnost je úžasně aktivní a spolupráci nám sama nabízí.
Je mezi všemi činnostmi, co pořádáte, něco, na co jste zvláště pyšná?
Pyšná jsem, když díky různým hrám, které pořádáme, získáme nové pravidelné čtenáře z řad dětí. A ty se pak do knihovny vrací nejen pro knížky, ale třeba po škole si napsat úkoly, nebo jen tak posedět s knížkou při čekání na odpolední kroužek apod. Nebo když si pozvu na besedu některou třídu z místní školy a zjistím, že většinu tváří znám a oni znají mě. Když se ke knihovně děti hlásí, to je potěšující. Nebo nedávná slova jedné paní učitelky, která mi chválila svého žáka, jak se rozečetl díky soutěži Lovci perel, protože se rozhodl ji vyhrát. To si pak řeknete, že všechna ta práce s přípravami má smysl!
A na závěr klasická otázka: jaké jsou plány do budoucna?
Plány jsou jednoduché, pokračovat v tom co děláme a jak to děláme. A snažit se přicházet stále s něčím novým, nebát se to vyzkoušet. Něco se osvědčí a něco třeba ne. Aktuálně mi chybí prostor na vytvoření dílny, do které bychom mohli napevno umístit dva šicí stroje, které byly zakoupeny zřizovatelem za covidu a šili jsme na nich roušky pro občany. A taky 3D tiskárnu, kterou jsme získali do několikaměsíční zápůjčky od firmy PRUSA. Tak, aby vše mohla využívat i veřejnost a mít své místo k tvoření. Není problém sehnat lidské zdroje, ale cítím deficit prostorový a časový. Ale i to se pokusíme nějak vyřešit.
Alena Wachtlová pracuje v Místní veřejné knihovně v Praze-Dolních Chabrech od roku 2018. Knížky a čtení ji baví celý život a těší jí se o knížkách bavit s návštěvníky knihovny a hlavně motivovat dětské čtenáře ke čtení. Proto například zapojila své dětské čtenáře do soutěže „Lovci perel“, kterou každoročně završuje předvánočním jarmarkem. Jako cíl si klade, aby si do chaberské knihovny, která se nachází ve výjimečně krásném prostředí, našly cestu další generace dětí už od útlého věku.
Bonusová otázka 😊: jak vypadá běžný pracovní den v dolnochaberské knihovně?
Tím se asi nelišíme od ostatních. Přijdu a zapnu PC. Začnu stahovat e-maily a zhrozím se toho množství, které mi přišlo na tři spravované emailové adresy… Tak jdu raději zakládat vrácené knihy, které se nahromadily předešlý den a nebyl vůbec čas je průběžně zakládat. Přišlo totiž jako obvykle kolem stovky čtenářů, kterým se bylo nutno věnovat, a taky několik úplně nových, kteří si zřizovali registraci. Spustím výpůjční systém a nachystám knihy z online rezervací. Prodloužím výpůjčky dle požadavků v e-mailech. Jdu odemknout, protože je začátek otevírací doby, to se věnuji primárně čtenářům ve výpůjčních službách. Nezřídka při tom ale řeším miliony drobností, jako objednávky nových titulů, katalogizaci, domlouvám nové akce, komunikuji s učitelkami, zda opravdu přijdou na domluvenou besedu, vzápětí ji potvrzuji pozvaným osobnostem, k akcím tvořím letáky, zodpovídám všemožné dotazy čtenářů typu kdy bude v knihovně titul, který ještě nevyšel nebo proč nemáme tu a tu deskovou hru. Také jsem správcem kalendáře obsazenosti našeho velkého, divadelního sálu, který je maximálně využíván a musí se hlídat dostupnost pro akce mnoha subjektů. Do toho všeho se ozývá šéfredaktor místního měsíčního Zpravodaje a připomíná uzávěrku příštího čísla, takže rozepíšu několik článků, které dokončím večer doma, protože zrovna přišly děti, účastníci soutěže Lovci perel, které musím odměnit jejich perličkou a chaberskými groši. A jéje, přinesly jich 8 najednou, to bude dlouhé… V podvečer se mi konečně poštěstí dopsat e-mail z dopoledne, enter a odesláno, sláva! A jéje, na další e-mailové adrese už mi přistávají přihlášky k Vítání občánků, které mám také na starosti. No tak jdeme na objednávání dárečků pro nové chaberáčky. Ale i tento popis dne je jen zlomek naší práce, ani nezmiňuji komunikaci s vystavovateli v galerii nebo přípravu akcí jako workshopy a besedy. To je asi knihovnický standard 😊.
–rozhovor vedla Eliška Fuxová, foto z archivu knihovny