Řekli byste, že knihovna v Letňanech slouží místním obyvatelům a okolí již více než sto let? Je též významným centrem komunity, kde se lidé scházejí, učí a odpočívají. „Je prostě jakýmsi obývákem obce,“ říká její vedoucí, Jana Babková. Co všechno nám tato milá a schopná knihovnice prozradila?
Letňanská knihovna byla založena už v roce 1922 a v jejím konzervačním fondu najdeme i desítky mnohem starších titulů. Aby uctila památku slavného letňanského rodáka, autora i čtenáře, přejmenovala se knihovna před dvěma lety na knihovnu Václava Šorela. Tehdy zároveň oslavila sté výročí od svého založení.
Knihovna ale není jen místem půjčování knih. Denně ji v průměru navštíví přibližně stovka návštěvníků a „dějí se tu věci“, které byste od takového místa možná ani nečekali. Modernizace knihovního fondu a zlepšení služeb přispěly k rostoucí popularitě, zejména mezi rodinami s dětmi a mládeží. Jen vloni knihovna uspořádala zhruba 67 nejrůznějších akcí.
O tom, jak se v dnešním stále digitalizovanějším světě knihovně daří a jaké jsou její plány, jsme si povídali s její vedoucí, usměvavou a v oboru vzdělanou Janou Babkovou.
Co taková role vedoucí knihovny obnáší?
Je to pestré, zahrnuje správu a organizaci knihovních služeb, koordinaci personálu, plánování akcí a programů pro veřejnost a řízení každodenních provozních záležitostí knihovny.
To zní jako spousta práce.
Je to hezká práce, na kterou rozhodně nejsem sama. Mám kolem sebe partu – snad to takto mohu říct – skvělých kolegyň, se kterými se nám daří nejenom udržovat knihovnu v bezvadném, plynulém chodu, ale ještě si tu práci užívat. Takové privilegium člověk má samozřejmě jen tehdy, když ho práce baví a dává do ní srdce.
Doba se mění – jak knihovna reaguje na potřeby různých věkových skupin obyvatel?
Myslíme tu doslova na každého. Například pro rodiče s dětmi máme dětský koutek a knihy pro nejmenší, zatímco teenageři tu najdou klidovou zónu pro studium a setkávání s přáteli. A je to právě zázemí pro naše dospívající a starší studenty, které chceme dále posílit. Potřebují svůj prostor, místo, kde je nikdo neruší. Mohou se věnovat samostatnému čtení, anebo naopak společnému studiu s přáteli nebo spolužáky. A co dříve narození čtenáři? Dlouhodobě v knihovně funguje PC klub, což jsou kurzy počítačové gramotnosti a zvládání nových technologií nejen pro seniory. Jedná se o individuální bezplatnou poradnu, která není určena jen pro dříve narozené spoluobčany, ale je koncipována s ohledem právě na jejich potřeby. Musím říct, že zájem je poměrně veliký.
Knihovna také pořádá virtuální univerzitu pro seniory, jak ten nápad vznikl?
V létě nás oslovila Česká zemědělská univerzita v Praze s možností zaregistrovat knihovnu jako konzultační středisko a pořádat zde Virtuální univerzitu 3. věku (VU3V). A tak jsme hned na podzim pilotně spustili historicky první zimní semestr univerzity třetího věku v Letňanech. Prvním tématem, které si sami účastníci odhlasovali, byla genealogie, tedy věda o rodokmenech a o tom, jak najít příbuzenstvo a třeba i dávné předky.
To zní jako zajímavé téma…
To ano, ale nenechme se zmást. Rozhodně nešlo jen o nějaké zájmové povídání. Studenti museli pracovat do značné míry samostatně, využívat různých zdrojů, včetně sociálních sítí, a na závěr absolvovali test, což se podařilo dotáhnout do konce celkem třinácti studentům. Výhodou a výzvou zároveň je, že univerzita třetí věku tady v Letňanech je virtuální, a tak přednášky bylo možné poslouchat i z pohodlí domova.
Teď tedy senioři mají úspěšně dostudováno?
Právě naopak, po úspěšném zkušebním úvodu teď vše nabírá ty správné grády. Už běží další, letní semestr s novým tématem: každodenní život v barokních Čechách. A po úspěšně absolvovaných šesti semestrech získají studenti „Osvědčení o absolutoriu U3V“ a mohou se zúčastnit slavnostní promoce v aule ČZU v Praze. Naše knihovna je jedna ze dvou místních veřejných knihoven v regionu Praha, která nabízí virtuální vzdělání univerzitního typu pro seniory.
Má tu čest být prvním konzultačním centrem této virtuální univerzity mezi veřejnými knihovnami, což samozřejmě vnímáme jako poctu.
Pojďme teď na opačnou stranu věkového spektra, co nejmenší čtenáři?
Snažíme se vytvořit prostředí, kde čtení je zábavné a motivující. Pracujeme s letňanskými školami a školkami, abychom připravili různé tematické akce, soutěže a kvízy. Dětem tak představujeme svět literatury hravou formou, která je přiměje zároveň navštěvovat knihovnu a číst. Velký ohlas mají takzvané bibliografické lekce na podporu čtenářské gramotnosti. Pověst těchto seminářů přesáhla hranice Letňan, jezdí k nám na ně vzdálenější skupiny z okolních obcí. Naše lektorka, kolegyně Doris Hozáková, dokáže děti zaujmout a aktivizovat neskutečným způsobem, vtáhne je do děje a my po každé z jejích lekcí míváme spoustu nových čtenářů, kteří třeba ještě to stejné odpoledne dotáhnou rodiče sem do knihovny, aby jim zařídili čtenářský průkaz.
Takže cesta vede přes vzdělávací zařízení?
Nejenom tudy. Pro malé a mladé čtenáře máme celou řadu aktivit. Zmíním třeba čtenářskou soutěž Nejpilnější dětský čtenář, která probíhá ve třech různých věkových kategoriích a trvá vždy celý jeden kalendářní rok. Zapojit se je možné i v průběhu roku. Už jsme vyhlásili vítěze desátého ročníku a v plném proudu je ročník jedenáctý.
Jak na to, aby si děti udržely zájem o čtení i po skončení soutěže?
Vytváříme podmínky pro pravidelné půjčování knih a časopisů. Soutěž „Nejpilnější dětský čtenář“ k tomu přispívá, neboť dětští účastníci musí být registrovanými čtenáři knihovny a pravidelně si půjčovat a číst knihy. Není tedy možné sbírat body takzvaně „na maminku“. Zároveň se snažíme udržet zájem dětí o knihy i po soutěži prostřednictvím dalších akcí a programů, které, jak jsem už zmínila, v knihovně organizujeme.
Říká se, že mladší generace nemá dostatečnou zásobu slov, často nerozumí textu.
To je bohužel pravda. Řada dnešních dětí nezná spoustu slov a spojení, která jsou samozřejmou součástí českého jazyka. Čtou prostě o mnoho méně a některé téměř vůbec. To je holá realita. Mají pak potíže nejenom s vyjadřováním, ale především s porozuměním zadání, ať už ve škole, nebo později v zaměstnání.
Proto tedy všechny ty programy zaměřené na porozumění?
Čtenářská gramotnost není jen líbivé nebo populistické slovní spojení. A internet, byť má pro lidstvo i vzdělání ohromný význam, knihu nenahradí. Psychologické studie opakovaně potvrzují, že čtení tištěného textu není pro rozvoj mozku, porozumění textu a práce s fakty ničím plně nahraditelné. Svou roli zde hraje i propojování a spolupráce pravé a levé mozkové hemisféry. A je dost dobře možné, že ti, kteří budou tištěné knihy číst, budou mít v lecčem konkurenční výhodu a náskok.
Když vás poslouchám, hřeje mě vaše zapálení a nabíjí váš zájem o věc. Jak jste se vlastně dostala k té práci?
Knihovnictví jsem vystudovala a věnuji se mu celý svůj pracovní život, což je zhruba čtyřicet let práce mezi knihami, z toho tady u nás v Letňanech zhruba čtvrt století. A pořád mě to baví.
Rozhlížím se po knihovně a máte to tu opravdu krásné. Je to čerstvá proměna?
V době mého příchodu to byla maličká, vesměs venkovská knihovna. Byly jsme tu s kolegyní dvě, a zatímco jsme půjčovaly, přijímaly zpět a evidovaly knihy, snažily jsme se to tady co nejvíce povznést, posouvat dál. Dnes je to už jiná káva. Služby knihovny jsou automatizované, rozšiřují se. Personálně se podařilo knihovnu stabilizovat, což umožňuje postupně rozšiřovat nabídku poskytovaných služeb a aktivit. Vzhledem ke stále rostoucímu počtu obyvatel Letňan, a tedy velikosti obsluhované populace, začínají být prostory knihovny trochu „těsné“. I tak jsme o několik tříd dál a výš, za což vděčíme nejenom píli celého týmu, ale velkou měrou též Městské části Praha 18.
Co všechno si vlastně lidé půjčují kromě her?
Poslední tři roky půjčujeme také elektronické knihy, tam jsme mezi prvními, pak tradičně audioknihy a stále oblíbenější je i půjčování deskových her a také „Lekotéka“, tedy didaktické pomůcky pro uživatele se specifickými vzdělávacími potřebami. Hry si čtenáři nejenom půjčují, ale také nám je sem nosí jako dary, například v situaci, kdy děti odrostou a rodiče pak hry věnují do našeho fondu.
U dveří jsem zahlédla sekci Čtenáři čtenářům, to jsou také dary?
Ano, darem dostáváme i knížky. Je to milé gesto. Ne všechny se hodí k zařazení do fondu, žádné ale nepřijdou nazmar. V sekci Čtenáři čtenářům si můžete vybrat libovolnou knihu a odnést si ji domů.
Slyšela jsem, že v řadě knížek najdeme věnování pana Šorela, po kterém se knihovna jmenuje.
To mohu potvrdit. A také to, že pan Šorel byl skvělý chlapík, jestli to tak mohu říct. Byl to samozřejmě profesionál, umělec, autor a moudrý muž. Nikdy v sobě navíc nezapřel malého, zvídavého kluka, pořád na něčem pracoval. Byl naším častým hostem, cítil se tady zřejmě dobře. A my s ním. Jsme v kontaktu i s jeho paní, která je naší čtenářkou. A na Václava Šorela s láskou vzpomínáme.
Vzpomínám si na přísloví „Kovářova kobyla chodí bosa“. Jak je to u vás. Máte čas číst?
Na čtení si čas udělám vždycky a platí, že většinou mám rozečteno hned několik různých titulů zároveň. Tak tedy – na závěr – který kousek se dotkl vašeho srdce naposledy a čtenářům byste jej doporučila? Mám ráda historické romány i historickou naučnou literaturu. V tomto směru je zajímavý titul, vlastně celá sága, série několika titulů autorky Diany Gabaldon – Cizinka. Toto dílo fenomenálním způsobem kombinuje historické reálie s citlivě a chytře zakomponovaným prvkem cestování v čase.
Text: Hana Hejsková Foto: Hana Hejsková, Knihovna Václava Šorela
Zdroj: ctvrtak.cz, PRAHA TV