V rámci letního pobytu ve švédském hlavním městě Stockholmu jsem se vydala na různá místa spojená s literaturou. Již před odjezdem byl plán jasný – na vlastní oči vidět Codex Gigas neboli Ďáblovu Bibli.
Prvním z cílů se tedy stala Národní knihovna Švédského království (Kungliga biblioteket). Nachází se v centru města, v zeleni městského parku Humlegården. Tato historická budova byla postavena mezi lety 1871–1877 a slavnostně otevřena veřejnosti 2. 1. 1878. Zajímavostí je, že jako knihovník v ní několik let pracoval švédský spisovatel August Strindberg.
Po vstupu do objektu a odložení zavazadel v číslovaných skříňkách vcházíme přes bezpečnostní rám do haly, ze které vedou chodby a schody do dalších pater. Budova skýtá moderně řešené prostory, ale i velkou studovnu s historickým vybavením. Studijních míst pro studenty a veřejnost je v každém patře dostatek, skrývají se v různých zákoutích a umožňují nerušené soustředění. Zajímavostí jsou toalety společné pro muže i ženy. Nejinak je tomu i v dalších navštívených severských knihovnách, muzeích a dalších veřejně přístupných objektech. Ač v našinci vyvolá první návštěva poněkud zvláštní pocit, u místních nelze vysledovat jakékoli pohoršení nebo problém, je to jen věc zvyku.
Uprostřed jednoho ze suterénních pater se nachází modro-bíle okachlíkovaná kruhová místnost Treasury Room, ve které se skrývá jediný exponát: Codex Gigas neboli Ďáblova Bible. Uložen je v prosklené vitríně a v návštěvníkovi vyvolá dechberoucí dojem skutečně gigantický rozměr 920×505×220 mm (o hmotnosti 75 kg). O to větší fantazii je třeba při představě, jak mohla být vlastně sepsána. Hned vedle vitríny se nachází panel s digitalizovanými stránkami, ve kterých lze libovolně listovat a prohlížet úhledné písmo a nádherné iluminace. Po levé straně vitríny lze usednout a zhlédnout o tomto pokladu krátký dokument. A čím je vlastně svazek unikátní? Je to údajně největší dochovaný středověký rukopis na světě a obsahuje velký celostránkový portrét ďábla. Literární dílo bylo vytvořené mezi lety 1204–1230 v benediktinském klášteře v Podlažicích u Chrudimi. O jeho vzniku a autorovi se nedochovaly žádné doklady. Knihu tvoří texty Starého a Nového zákona, Kosmova kronika česká, kalendář nebo zaklínací lékařské formule… Záměrem autora bylo shrnout veškeré tehdejší vědění do jediného díla, vytvořit jakousi „knihovnu v jediné knize“. Odcizena byla švédskými vojenskými oddíly na konci třicetileté války společně s dalšími předměty ze sbírek císaře Rudolfa II. a odvezena do Švédska. Více se lze dočíst zde.
Další knihovnou, jejíž budova je dominantou jiné stockholmské čtvrti, je Stockholmská městská knihovna (Stockholms stadsbibliotek). Architektem této největší městské knihovny ve Švédsku byl Erik Gunnar Asplund a postavena byla v letech 1922–1928. Právě nyní však probíhá několikaletá nákladná rekonstrukce interiérů a nezbývá tak s návštěvou vyčkat do roku 2027, kdy by měly být práce na úpravách ukončeny.
Pobývat ve Stockholmu a nenarazit na stopy nejslavnější švédské spisovatelky knih pro děti Astrid Lindgrenové? Nemožné. Švédi jsou na autorku oblíbených knih pro děti náležitě pyšní. Bronzová Astrid je usazena čtoucí v křesle, obklopena záhony květin a lavičkami poblíž vstupu do tematického zábavního parku pro děti Junibacken; více zde. Ten vzdává hold švédským spisovatelům dětských knížek. Kromě Astrid Lindgrenové i Svenu Nordqvistovi, autorovi knih o Fiškusovi a Pettsonovi, tolik oblíbených i u českých dětí, nebo autorce Mumínků Tove Jansson. Junibacken je dětské kulturní centrum, které si klade za cíl zaujmout děti a nalákat je ke čtení. Prostory v přízemí jsou rozděleny na vnitřní pohádkové hřiště plné postav a objektů ze známých knih a venkovní hřiště – Mumínkovský svět, dále zábavnou „řezbářskou dílnu“, ve které si děti mohou vyzkoušet různá nářadí. Nechybí rozlehlé knihkupectví a především nádraží. Tam velcí i malí usednou do kupé vláčku, který je odveze do pohádkového světa mezi postavičky a výjevy z Lindgreniných knih. Chvíli po kolejích, chvíli zavěšen v prostoru, a i dospělý, který vyrůstal na těch příbězích, je dojat. Výstupní stanice je v 1. patře ve velké herně s Vilou Vilekulou, bydlištěm Pipy Dlouhé Punčochy. Ta je postavena jako dřevěný dům, vybízející k návštěvě a důkladnému prozkoumání. Ze střechy se sjíždí skluzavkou! Denně se v ní několikrát denně odehrává dětské divadelní představení o tom, jak se Pipi do Vilekuly stěhuje. V zábavním parku nechybí samozřejmě prostorná restaurace, připomínající cirkusové šapitó. Jak krásně ztvárněný pohádkový svět mají švédské děti možnost navštěvovat.
Vycházky po místech spjatých se známou spisovatelkou lze absolvovat i v doprovodu průvodce. Pořádá je Společnost Astrid Lindgrenové (The Astrid Lindgren Company). S průvodkyní, paní Brigitte, sympatickou postarší dámou, dřívějším povoláním knihovnicí se společné téma k hovoru tedy nabízelo samo. Naši skupinku seznámila s několika místy ve čtvrti Vasastan, ve které prožila Lindgrenová většinu svého života. V bytě řadového činžovního domu v ulici Dalagatan strávila přes 60 let. Z oken hleděla na park Vasaparken, který byl v každou roční dobu plný dovádějících dětí, v létě hrajících fotbal, v zimě se plocha proměňovala v kluziště. Vše, co vídala, ji inspirovalo ke psaní příběhů pro děti a o dětech. V tomto parku obývaly svůj domeček postavičky z její knihy Petr a Petra. Sem se chodívala každý den procházet a pozorovat dění. Nyní je v parku na její počest zákoutí s lavičkami Astrid Lindgren Terassen. Do bytu na Dalagatan č. 46 jsou pořádány i exkurze, ty jsou však pro malou kapacitu a velký zájem dlouho dopředu vyprodané. Možnost jej zhlédnout alespoň virtuálně je zde.
Bustu Astrid Lindgrenové lze spatřit v parku Tegnérlunden. Její ztvárnění se Lindgrenové dle slov paní průvodkyně nelíbil, přesto nakonec souhlasila s jejím umístěním. Kromě spisovatelky jsou pod jejími „ochrannými křídly“ postavičky právě z knihy Petr a Petra, na ramenou pak usedá létající pan Karlsson – „…krasavec, trochu při těle, náramně chytrý a v nejlepších letech.“ Prostě Karkulín.
Na závěr snad jen pár fotografií z knihkupectví plného fantasy a sci-fi literatury.
Zdroj: Alena Wachtlová, knihovnice v Místní knihovně Dolní Chabry