I pro zaměstnance Městské knihovny v Praze je někdy překvapením, co všechno knihovna dělá. Kromě tradičního půjčování dokumentů a imitace domácí pohody na gaučích, knihovna poskytuje také sousedské dílny s veškerým nářadím, veřejné piano, ateliér s šicími stroji, provozuje kino, vydává obrovské množství e-knih, půjčuje obrazy, dělá výstavy a kolegové na desítkách poboček připravují skvělé kulturní akce a jsou naprosto profesionálními partnery pro místní komunity (ale i jednotlivce) všeho druhu. A to není zdaleka všechno, určitě budete souhlasit, když řeknu, že abych mohla vyjmenovat všechno úžasné, co ovládáme – bylo by to na samostatný článek.
Knihovna se před časem stala také místem uložení unikátní sbírky 450 šelakových a 800 vinylových desek z pozůstalosti významného českého dirigenta, hobojisty, sbormistra, pedagoga, muzikologa a skladatele Václava Smetáčka (1906-1986). Protože se oddělení digitalizace už druhým rokem věnuje digitalizaci této sbírky, rozhodli jsme se poznámkám o projektu, které znáte ze zápisů porad, vdechnout život a odhalit detaily další skvělé věci, která se knihovně povedla.
Vedoucí hudebního oddělení je Blanka Ellederová. Právě ona a její kolegyně jsou jakýmisi oficiálními strážci hudebnin i hudebních nosičů, které se u nás nachází. Blanko, proč je tato sbírka tak unikátní?
Tato soukromá zvuková kolekce obsahuje řadu historicky cenných a umělecky ceněných nahrávek přímo navazujících na Smetáčkův profesní život. Obsaženy jsou i zvukové záznamy, které v první polovině 20. století plnily možná čistě zábavnou a odpočinkovou roli, dnes ale patří ke kulturnímu dědictví naší země v oblasti dějin československého gramofonového průmyslu. Je zde představeno vzácné autentické svědectví o hudebním životě, individuálních zájmech, zálibách a o době, v níž Václav Smetáček žil a tvořil.
Jak se vlastně stalo, že taková sbírka putovala právě do Městské knihovny v Praze? A mohou si naši čtenáři gramofonové desky někde v knihovně přehrát?
Rodina Václava Smetáčka hledala instituci, která by zvukovou část Smetáčkova odkazu zpracovala a zejména zpřístupnila. S velkou důvěrou oslovili tehdejší vedoucí hudebního úseku Janu Navrátilovou. Při té příležitosti Městské knihovně v Praze mimochodem zapůjčili i další unikátní soubory sbírky (osobní korespondenci, fotografie, deníky, články a recenze a mnoho dalšího), které byly v roce 2016 vystaveny v Ústřední knihovně. Od počátku nám bylo jasné, že v případě šelakových desek není možné umožnit běžné zpřístupnění sbírky k individuálnímu poslechu. Hudební úsek ze zvukových nosičů umožňuje poslech CD, CD-mp3, DVD a Blu-ray disků a vinylových desek. Digitalizace a digitální přístup k dokumentům je cesta, kterou se ale budeme stále více ubírat.
Když mluvíme o hudebním oddělení naší knihovny, jak si ho máme představit? Co všechno máte na starosti? Jen o regály s knihami a notami v ústřední knihovně přeci jen asi nepůjde…
Je to v podstatě cokoliv, co si okolo hudby a hudebních dokumentů dokážeme představit. Je pravda, že vzhledem k limitovaným prostorům většinu m² úseku zabírají regály s fondem. A o tento fond se staráme po celý jeho život v knihovně. Vybíráme ho pro nákup, následně zpracováváme, expedujeme, zakládáme, vybíráme k opravám i k odpisu. Obdobně vše probíhá okolo audiovizuálních dokumentů nebo online databází. Pracovníci pomáhají nastavit titulky při přehrávání baletního představení, stahují hudební aplikace databází do mobilu nebo ladí ukulele. Doufáme, že pro hudební studium a kreativitu bude více místa. Proto se teď hodně snažíme vybojovat pro uživatele prostory pro studovny, zkušebny a nahrávací studia v plánované budově Vltavské filharmonie.
Garantem digitalizačního projektu je kolegyně z oddělení digitalizace Kateřina Šírová Vojířová, která se stará o historickou digitalizaci. Katko, jak a kde momentálně probíhá digitalizace našich šelakových gramodesek? Děje se to přímo v oddělení digitalizace?
Protože v našem oddělení nemáme k dispozici ani vyhovující vybavení ani odborníky na digitalizaci zvukových nosičů, probíhá digitalizace šelakových desek externí službou, a to ve specializované zvukové laboratoři v Národním muzeu – Českém muzeu hudby. Před samotnou digitalizací probíhají rozsáhlé přípravy. Kromě samotného výběru konkrétních desek z hlediska významu obsahu a základní katalogizace, který probíhá v hudebním oddělení, jde také o plynulé nastavení procesů digitalizace, fyzickou kontrolu desek a v neposlední řadě také o množství administrativních úkonů, které musí být v souladu s podmínkami programu VISK, ale také s nastavením právních procesů naší instituce. Důkladné přípravy jsou tedy velice důležité proto, aby digitalizace mohla proběhnout bez komplikací.
Jakmile jsou přípravy hotové, desky jsou odvezeny ve speciálních ochranných boxech na pracoviště Českého muzea hudby, kde se jich ujímá pracovní tým zvukové laboratoře. Tady jsou desky odborně ošetřeny (v ultrasonické lázni skládající se z demineralizované vody a speciálního mycího prostředku). Ani neuvěříte, kolik prachu a špíny je ukryto v drážkách a kolik mastnoty z rukou se musí odstranit, aby bylo možné přehrát desku co nejlépe. Následně se gramofonová deska nafotí na speciálním zařízení sestaveném pro práci s deskami (důraz se klade na zachycení tzv. matričních čísel na okruží etikety). Fotí se samotná deska, obaly či booklety. Po této etapě už dochází k digitalizaci zvuku. K tomu je třeba nejen správné vybavení, ale hlavně zkušený zvukový inženýr, který tak trochu jako v alchymistické laboratoři vybírá správnou jehlu a závaží na přenosku, aby zachytil zvuk v co nejvěrnější podobě. Tak vzniká původní neupravený zvukový soubor. A protože nepracujeme s původními matricemi, ale s výlisky, které se přehráváním a manipulací poškozují, je někdy nutné zvuk upravit a aplikovat různé ekvalizační křivky tak, aby se odstranilo praskání a šumy a bylo například rozumět zpěvákovi o čem vlastně zpívá.
Máme zvukové soubory, fotografie etikety, u kterých se pomocí OCR vyčte text, máme zkatalogizováno a teď je třeba vše zkompletovat. Abychom mohli všechny digitalizáty a informace o zvukovém dokumentu zpřístupnit v digitální knihovně Kramerius a dlouhodobě archivovat, je nutné všechny soubory dát dohromady v produkčním softwaru ProArc a vytvořit tzv. archivační balíček.
V čem se liší taková šelaková gramofonová deska od té vinylové? Probíhá jejich digitalizace stejným způsobem?
Šelaková i vinylová gramofonová deska se řadí mezi mechanické zvukové nosiče. Zvukový záznam je vylisován v podobě spirálové drážky. Hlavní rozdíly jsou ve váze, druhu materiálu a délce záznamu.
Šelakové desky, jak už název napovídá, jsou vyrobené z přírodní a nebo později průmyslově vyráběné pryskyřice s dalšími příměsemi (odlišovaly se jak v čase, tak podle lokality). Desky jsou sice pevnější a méně náchylné k poškrábání, ale zase křehčí, takže se snáze rozlomí. Desky mohou mít různou velikost (nejčastěji 17, 25 a 30 cm) a různou rychlost přehrávání (později ustáleno na 78ot/min.). Na jednu stranu se vejde asi 2-7 minut zvuku. Vinylové desky (SP, EP, LP) jsou vyrobeny z PVC a mají mělčí záznamovou drážku než desky šelakové a díky užší rozteči mezi nimi může obsahovat až třikrát tolik záznamu na stejně veliké desce. Vinyly se vyráběly nejčastěji ve velikostech 17, 25, 30 cm s rychlostí otáček 33 otáček/minutu a 45 otáček/minutu, na které bylo možné poslechnout si od 17 do 40 minut záznamu na jedné straně.
K digitalizaci obou druhů desek se používají speciální gramofony s různým vybavením – různé přenosky, hroty a jehly. Hlavní způsob snímání záznamu je stejný a oba druhy vyžadují hlavně někoho se zkušenostmi. Při optimálním snímání záleží především na správném výběru hrotu.
A co se stane s deskami po jejich digitalizaci?
Současně se staráme taky o samotné fyzické nosiče a po umytí se desky ocitnou v novém obalu a krabici ze speciální lepenky archivní kvality. Po dokončení digitalizace jsou potom krabice s deskami nově uloženy v co nejlepším prostředí. A protože je dostupná jejich digitální podoba, už se běžně čtenářům nenabízí k půjčení.
Kde a kdy bude možné si unikátní nahrávky přehrát online a kolik jich bude k dispozici?
Nahrávky postupně zveřejňujeme v digitální knihovně MKP. Protože naše desky jsou pod ochranou autorského zákona, je možné si je poslechnout na počítačích v naší síti. Vloni jsme digitalizovali 150 desek, letos jich přibude dalších 150, takže v digitální knihovně jsou dostupné desítky hodin hudby. A protože na příští rok připravujeme další fázi projektu, je a bude z čeho vybírat.
Autorky: Kateřina Šírová Vojířová, Aneta Nejezchlebová, Blanka Ellederová, MKP