Profesní deformace mě, asi stejně jako vás v cizích městech, zavedla do knihoven. Během své dovolené v dánské Kodani a švédském Malmö jsem zavítala do několika knihoven. Protože severské knihovny jsou pro nás vždycky zajímavé, rozhodla jsem se podělit se s vámi o své zážitky ze tří z nich. 🙂
Dánská královská knihovna
(Dánská národní knihovna přezdívaná jako Černý diamant)
Web: https://www.kb.dk/en (také anglicky)
Knihovna vás upoutá hned na první pohled – monstrózní, moderní a ne odpudivě tmavá budova, která stojí v centru města s výhledem na přístav. Stojí hned vedle neméně úchvatného architektonického střediska BLOX s podzemním parkovištěm na 350 míst. Před oběma budovami stojí desítky bicyklů, což je nejrozšířenější osobní dopravní prostředek v Kodani.
Zajímavé je, že byť jde o dvě kulturní obrovské instituce stojící hned vedle sebe, z nichž každá má i veřejnou část s kavárnou (a bez kavárny) a lze tam přijít jen tak z ulice, se oba prostory pyšní hojnou návštěvností. Osoby bez domova tam ale nenajdete. V přízemí jsou k dispozici šatní skříňky na kód, bezplatné WC, kavárna s posezením uvnitř i venku, stánek s občerstvením, automaty s pitím a samozřejmě self-checky. Atmosféra v přízemí připomíná trochu obchodní centrum, ze kterého se dostanete do dalších pater pomocí eskalátoru. Uprostřed mumraje se zrovna konal komorní koncert a i my (náhodní návštěvníci) jsme se mohli do hudby zaposlouchat. Hlavní roli v přízemí hraje obchod The Black Diamond – slouží jako knihkupectví, papírnictví, informační centrum a pokladna na kulturní akce knihovny (vše v jednom). Obchod obsluhovala jedna osoba.
Významnou roli v budově hrají také pracovníci Securiti. Představte si je jako čtyřicátníky v uniformě, ze kterých jde respekt. Prakticky nejsou vidět, dokud se něco nepřihodí. Řeší na místě většinu věcí: zapomenutá hesla ke skříňkám, ztracené děti, hlídání vstupů do studoven, obecnou ostrahu a to, jestli se na místě neděje nějaká vylomenina (třeba když si někdo sedne na zem). Pracovníka může zavolat kdokoliv ze zaměstnanců pomocí vysílačky nebo telefonu.
Knihovníci se nacházeli pouze v prostorách pro tzv. členy – tedy čtenáře s kartičkou. Do těchto studoven se dostanete přes turniket, na který dohlíží pracovník Securiti. Knihovníka jsem viděla tedy pouze jednoho a z dálky, jak řeší s jakýmsi studentem cosi nad knihou. Registrace do knihovny je možná v různých režimech, podle toho kdo jste. Student, profesor, státní zaměstnanec, zaměstnanec nemocnice, soukromá osoba, instituce?
Letní otvírací doba je od 9 do 19 h každý den kromě neděle, přičemž některé prostory zavírají třeba už v 18 h. Knihovna poskytuje digitalizaci na zakázku z vlastního fondu (vč. zvukových nahrávek), členství a přístup do studoven, kopírování a tisk, prohlídky budovy s průvodcem. Výpůjční lhůta je jeden měsíc, prodloužení je možné na šest měsíců. Náhrada stojí cenu knihy + inkasní poplatek 155 DKK (což je asi 470 Kč).
Městské knihovny v Kodani
Kodaňské městské veřejné knihovny fungují pro mě fascinujícím způsobem. Mají sice jedny webové stránky, přibližně podobné zásady a přibližně stejnou otevírací dobu, ale každá pobočka je úplně jiná. Není to zkrátka žádná napodobenina korporátu. Každá pobočka má jiný design. Snaží se pokrývat právě jen ty služby, které jsou pro její umístění specifické. Každá má svoje sítě (některé jen Facebook, některé i Instagram). Někde je to tradičnější knihovna – jako u nás, jinde spíše kulturní centrum, jinde knihovna zase připomíná dětskou hernu, jiná je velká a moderní. Zkrátka každá pobočka má volnost a svého vlastního ducha (včetně nábytku a služeb) a díky tomu může reagovat na okolí. Personálu je v nich asi mnohem méně, ale zato umí přesně to, co která pobočka spíše vyžaduje. Poboček je 22.
Místní veřejná knihovna v Nørrebro
Web: https://bibliotek.kk.dk/node/2263 (také anglicky)
Druhá knihovna v Kodani, kterou jsem navštívila, byla právě malá místní knihovna v Nørrebro, poblíž barevného parku Superkilen. Už samotné umístění knihovny bylo geniální, protože už je součástí společenského prostoru využívaného komunitami a právě oblíbeného parku. Hned na ni přiléhala menší hala určená pro koncerty a veletrhy, malá sportovní hala a bistro. K dispozici jsou bezplatné WC. Park je vybaven skateparkem, trávou, posezením, sochami a byl plný lidí, kteří by přišli (teda přijeli na kole) patrně tak jako tak.
Knihovna je určená pro děti i dospělé a je v hale, připomínající naši pobočku Smíchov (s tím rozdílem, že uvnitř nebylo horko). V uzavřených klubovnách zrovna probíhaly jazykové kurzy (arabština a španělština). Lidé s notebooky pracovali u stolů, sel-checky běžely, děti pobíhaly na dřevěných pódiích společně s rodiči. Velkou část zabíraly také odpadkové koše na tříděný odpad. Dočetli jsme se, že knihovna organizuje kluby pletení, IT podporu a sociální poradenství v cizích jazycích, pomoc s domácími úkoly a talk clubs. V knihovně také můžete pracovat jako dobrovolník. Chcete-li využívat knihovní počítače nebo půjčování knih, musíte být registrovaní, což je možné, vlastníte-li tzv. žlutou kartu sociálního zabezpečení. Přístup do knihovny měli ale všichni.
Bylo jasné, že výběr služeb, které tato knihovna poskytuje, jasně reaguje na to, v jaké části města se knihovna nachází. V blízkosti byly obytné domy a místo navštěvovali hlavně rodiče s dětmi a teenageři, kteří se přišli bavit do parku, na koncert nebo hrát počítačové hry. Knihovna jim tak poskytovala bezplatné a útulné přístřeší – v podstatě pro cokoliv. Nedílnou součástí byla samosebou snaha o integraci cizinců. Podstatné bylo to, že knihovna už jen jaksi „dotvářela“ kompletní samozřejmou nabídku pro komunity (pracující, děti, teengaeři, cizinci), které přišly na místo strávit svůj volný čas nebo se jen najíst do bistra.
Městská veřejná knihovna ve švédském Malmö
Na začátku je třeba upozornit, že ve Švédsku jsou některé společenské normy specifické: nekoupíte v obchodech alkohol (pro víno, pivo nebo cider musíte do speciálního shopu, kterých není mnoho), nikoho ani nenapadne nedodržovat místní pravidla (ostatně pokud to uděláte – třeba pojedete na červenou na kole – jste na rušné křižovatce ponecháni svému osudu) a pánské a dámské WC budete hledat marně. Najdete zkrátka jen „WC“ a uvnitř kabinky. Dětičky chrání úplně všichni (a je jedno, jestli jsou zrovna vaše), na jakoukoliv formu násilí nebo jen nevyžádaný kontakt s nimi hned zapomeňte. Angličtina je samozřejmostí i u prodavačů na okraji města. No a v každém vlaku najdete samolepku s upozorněním, abyste respektovali všechny LGBT+ lidi. Lidé bez domova jsou sice na ulici a občas si přijdou říct třeba o vaši Coca Colu, ale jinak jsou poměrně slušně oblečení. Cizinci, kteří se snaží integrovat jsou vítáni. Tak co? Je to horor nebo ideální svět?
Tahle knihovna mi asi nejvíc připomínala naši Ústřední knihovnu – ale „vytuněnou“. 🙂 Je to starší budova, na kterou navazuje novodobá přístavba. Má velkou, prosklenou centrální halu a několik pater. Hala se dá přetvořit i v kino nebo prostor s podiem. Otevírací doba se mění podle ročních období. Ta letní je od 8:30 do 19.00 h a o víkendu od 10:00 do 17.00 h. Hned u vstupu vás uvítá velká vlajka LGBT+ a hlavní recepce se self-checky. Recepci obsluhují dva lidé a řeší věci různého charakteru.
V každém patře knihovny je oddělení pro děti, rozdělené podle věku a s trochu jiným vybavením. Hned v přízemí je oddělení pro nejmenší, které připomíná obrovský dětský koutek. U vstupu jsou místa na kočárky, zamykací skříňky a vstoupit můžete jen bosi a s dítětem. Security k tomu netřeba, rodiče dětí si prostor chrání skoro sami a hned vás na to upozorní. V dalším patře je oddělení pro školáky a nahoře oddělení pro teenagery. Jestli si tady lámeme hlavu, jak právě tuto skupinu dostat do knihovny – v Malmö na to přišli. Oddělení je vybaveno herními počítači iMac, sluchátky a dalším vybavením a lidi, kteří hrají videohry, nikdo neruší. Patrně jde o to, že v knihovně jsou doma a časem, až přejde období temna, zkrátka objeví i jiné služby, které mohou využívat.
Knihovníci jsou u pultu jen na zavolání a jsou zavázáni vám přijít pomoci zhruba do deseti minut. Nosí u sebe opasek s vysílačkou a mezitím třeba někde zakládají knížky z festovních vozíků. Další personál je v kanceláři ve vyšších patrech budovy, kam není přístup.
Autor: Aneta Nejezchlebová, DiS. , vedoucí Oddělení digitalizace MKP