Dva extrémy budoucnosti knih, jak je vidí AI
Asi mezi námi není nikdo, kdo by zkratku AI za poslední rok neslyšel. Už jen proto, že se jí v rámci článků týdne nevěnujeme poprvé. A nejspíš ani naposledy, jelikož vývoj umělé inteligence je velmi, velmi překotný.
Za ten rok, co se o AI bavíme, vzniklo velké množství různých zajímavých aplikací. Už víme, že velký přínos má umělá inteligence ve výzkumu, v medicíně, protože dokáže zpracovat obrovské objemy dat ve velmi rychlém čase. První vysoká škola ruší bakalářské práce, protože zjišťují, že je píší počítače – mění tak systém výuky. A objevují se první deepfakes. A určitě se toho stalo ještě více.
Nicméně tento článek nevznikl, aby řekl, co umělá inteligence je a jak funguje. Je o tom, co umělá inteligence může dělat v knihovně a co knihovna může dělat s umělou inteligencí.
Co se děje u nás?
V tuhle chvíli máme to štěstí, anebo smůlu, že jsme napřed před řadou jiných knihoven, protože už se tímto tématem zabýváme.
Proběhly u nás například Dny AI. Den přednášek, workshopů, setkání, atd., na který přišlo asi 1500 lidí. Díky této akci jsme získali spoustu informací i kontaktů.
Snažíme se také zapojit AI do vnitřních procesů knihovny, např. u akvizice, a hledáme i další možnosti, jak usnadnit a urychlit mechanickou práci. Máme také tým, do kterého vítáme každého, kdo se o AI zajímá.
Je důležité říct, že samozřejmě nejsme jediná knihovna, která se AI věnuje. V ČR je spoustu knihoven, které se snaží AI použít pro digitalizaci a zpřístupnění dat (např. projekty PERO OCR, Smart digilinka nebo Orbis Pictus), což je jedno z důležitých polí pro využití AI.
Ale zpět k nám. Můžeme se ptát, co s AI u nás v knihovně konkrétně dělat. A zde je dobré se podívat na koncept knihovny ve světě AI, kde uvidíme tři oblasti: implementace AI do procesů knihovny (o čemž už řeč byla), vzdělávání a komunity.
Městská knihovna v Praze jako místo, které podporuje komunity, tomu se posledních pár let usilovně věnujeme a daří se nám to. To znamená, že pokud se bavíme o knihovně jako o místě setkávání, tak se zdá, že zde máme dobře našlápnuto.
Druhá oblast je vzdělávání. První je třeba vzdělat sebe, abychom věděli, o čem se vlastně bavíme. A pak můžeme začít nějakým způsobem mluvit o AI s lidmi. Hodně neziskovek a organizací se věnuje vzdělávání AI ve školách – vzniká spousta programů a workshopů, které dětem vysvětlují principy AI a učí je orientovat se ve světě umělé inteligence. Seniorům se však věnuje už jenom málokdo. To je příležitost pro knihovnu, protože senioři jsou cílová skupina, se kterou my skvěle pracujeme. Digitální gramotnost knihovna řeší už hrozně dlouho, celá AI tu věc jenom trochu zrychluje. Role knihovny by tedy měla být role pomocníka, který učí, co to AI je a jak funguje.
AI a knižní trh
Teď trochu přeskočíme od nás ke knížkám. Můžeme se ptát, co udělá AI s knihami: bude AI generovat obálky, pomáhat autorům v nějaké formě psát knihy nebo psát je zcela sama, a pak jim dělat propagaci? Bude generovat audioknihy a bude knihy i číst a překládat čtenářům – převypravovat, zjednodušovat atd.? To jsou důležité otázky, ale nejsou to ty, které by si měla klást knihovna. My musíme myslet ještě o jeden krok dál.
Dva příklady přístupu nakladatelů ke generovaným obálkám knih: V hrůze a krvi je antologie, která se jako jedna z prvních knih přiznala k obálce generované pomocí AI. Obálka MLOKU je pak smutný příklad, se kterým si grafik nejspíš nedal moc práce. Těžko říct jestli tento způsob šetření knihám pomůže.
Jsou už oblasti, kde AI trochu nabourává zahraniční knižní trh. Některé literární soutěže a magazíny blokují příspěvky generované AI. Existuje i časopis, který zastavil příjem povídek úplně, protože byl jeden z mála nabízející za povídky honorář, a tudíž dostal obrovskou záplavu textů vytvořených AI. Amazon zavedl denní omezení na počet nahraných e-knih,… Samozřejmě se v souvislosti s AI předpokládá velký dopad na korektory, editory a designéry obálek. Mluví se o personalizovaných knihách a překladech vytvořených AI.
Ale nechme zahraničí zahraničím, pojďme se podívat do Čech. Pokud se bavíme o AI a nakladatelstvích: zatím se to nezdá být nosným tématem. Jednak je to tím, že čeština je těžký jazyk a delší generované texty zatím ještě nejsou zcela v pořádku. To znamená, že v tuto chvíli ještě nehrozí, že by někdo vydával české knížky psané umělou inteligencí. Pokud čeští nakladatelé přemýšlejí o AI, tak ve smyslu: „Jak mi to ušetří peníze?“ Takže se mluví třeba o obálkách generovaných AI.
Velká nejistota vládne v tuhle chvíli mezi překladateli, protože automatizované překlady jsou čím dál lepší. Někteří tvrdí, že AI nikdy nebude knížky překládat, ale s jistotou to nikdo neví. Jako šikovný překladatel stroj nikdy dobrý nebude, ale možná bude lepší než překladatel nešikovný. Na druhou stranu, dobrý překladatel pořád bude mít nějaký prostor překládat.
Mnohem větší nejistota vládne u nakladatelů audioknih, protože nechat si naklonovat hlas kohokoliv a nechat načíst audio knížku je vlastně hrozně jednoduché. Takže jestli má nakladatel audioknih k dispozici tuhle technologii, tak už nemusím platit velké peníze hercům za to, že mi tři dny sedí ve studiu a načítají knížku. Což samozřejmě ohrožuje trh – o etických problémech krádeže hlasu nemluvě. Vydavatelé audioknih jsou proto mnohem blíž k zjištění toho, jak to bude s vlivem AI na knižní trh než tradiční nakladatelé.
Městská knihovna Blansko vyhlásila soutěž Spisonátor, kde se na 15. místě umístil jistý Ludvík Zelený. Ludvík Zelený ale neexistuje – je to pseudonym, který si vymyslel ChatGPT 3. Spolu s Ústavem formální a aplikované lingvistiky jsme totiž pomocí ChatGPT vygenerovali povídku a poslali jí do soutěže, abychom si ověřili, jestli AI dokáže napsat něco, co má smysl.
Důležité je asi říct, že AI je nástroj, který se dá využít i zneužít. Pokud budu chtít pomocí AI vydělat peníze bez práce, tak můžu. Ale na druhou stranu jsou lidi, kteří chtějí vyprávět příběhy a nemají jak – mají různé dysfunkce, nemají možnosti atd. A pro ně může být ChatGPT nástrojem, jež jim pomůže napsat příběh, který mají v hlavě.
Tak. A vše, co tu zatím bylo napsáno je v podstatě úvod k tomu, co přijde teď.
Pokud víme, co všechno bude umělá inteligence umět a jakým způsobem s ní můžeme pracovat, tak otázka je: jak se změní spisovatelství? Pokud tady budeme mít AI jako nástroj, tak co to udělá se spisovateli? Protože když nebudeme mít spisovatele, nebudeme mít knížky. A když nebudeme mít knížky, tak nebude knihovna. A tudíž, aby knihovna mohla být, musíme být připraveni na to, co se stane.
Mohou tady být dva extrémy. Na jedné straně je živý spisovatel, který píše knížku bez pomoci technologií, na druhé straně AI, které knížku generuje na přání. Knihovna pak může mít dvě role. V té první je knihovna ochráncem lidství, kde budou knihy psané živým autorem něco jako fair trade káva a knihovna bude tím garantem „kvality“. Na druhou stranu si můžeme představit, že k nám přijde čtenář se specifickými požadavky na knihu a knihovník nesáhne do regálu, ale zadá pokyn umělé inteligenci. Kniha na přání pak do hodiny dorazí na čtenářův mail. Tohle jsou samozřejmě extrémy, pravda bude někde mezi. Nejspíš vznikne nějaká spolupráce mezi spisovatelem a AI – například pomoc s psaním popisů lokací, atd.
Můžeme se ptát, co nadprodukce knih psaných AI udělá s knižním trhem, který je už tak na hranici zhroucení. Co to udělá se spisovatelem? Mnohem důležitější otázka pro nás ale je, ne jak se změní spisovatelství, ale jak se změní čtenářství. Protože, ať nastane jakýkoliv extrém, tak změní vnímání čtenářství jako takového. Pokud budeme adorovat knížky psané živým člověkem, budeme hodnotit i kvalitu knihy nebo se spokojíme s tím, že se jedná o živého člověka? Když knihu napíše člověk, který neumí shodu přísudku s podmětem, ale bude to psané propiskou, bude ta knížka lepší než to, co vytvoří AI? A bude vůbec čtenář schopen tyto věci nějakým způsobem vnímat?
A druhá strana mince: pokud budou knihy generované na přání, pokud budou tak moc personalizované, tak jak budou lidé své čtenářské zážitky sdílet s ostatními? Pokud má každý knížku jenom pro sebe, tak už si o ní s nikým nepopovídá. Změní to třeba čtenářské kluby? Protože jak najdeme dostatek lidí, kteří četli tu stejnou knížku? Stejně jako máme teď sociální bubliny na sociálních sítích, začnou vznikat čtenářské sociální bubliny. Bude potřeba se v tom orientovat? Budou chtít čtenáři vykročit ze svojí sociální bubliny? Co s tím může udělat knihovna? Jak to promění její roli? Máme tady nějakou možnost něco dělat nebo ne? Otázky, na které nemáme odpovědi, ale budeme na ně muset přijít.
Na základě našeho tajného přihlášení AI povídky do soutěže Spisonátor jsme se rozhodli, že vyhlásíme literární soutěž na povídky generované pomocí AI. Pokud znáte lidi, kteří se zajímají o psaní pomocí AI: uzávěrka soutěže je na konci února 🙂
Zdroj: na základě podkladů od Míly Lince (Oddělení metodiky služeb) napsala Eliška Fuxová
Další ze série KnihovnAI: